Ostrov Praslin se může pochlubit minulostí útočiště pirátů před nepřejícným světem. I když zde tito mořští psi neprodlévali kvůli půvabům jeho zákoutí a lákavé tváři mořských vod omývajících jeho pobřeží, i ve své době Praslinu přiznávali statut tropického ráje, jehož poloha z něj navíc dělala ideální skrýš pro každého, kdo měl nevyřešenou minulost, horkou půdu pod nohama, a alespoň ždibec smyslu pro romantiku. A nutno přiznat, že za posledních dvě stě let se na Praslinu v tomto směru příliš nezměnilo. Nemusíte sice rovnou mít v patách své pronásledovatele, abyste plně docenili pohádkově klidný ráz Praslinu, ale pokud zkrátka hledáte místo, na kterém ze sebe za týden nebo dva smyjete nashromážděnou únavu, kde budete mít možnost na chvíli nerušeně bilancovat, pak se zkuste vypravit právě sem.
Hodiny strávené v křišťálově čisté vodě, dlouhé procházky po pobřeží i vnitrozemí ostrova, potápění ve všech jeho myslitelných podobách. Co bylo dobré nenasytným pirátům, to zřejmě bude stačit i vám.
Praslin je druhým největším ostrovem Seychelského souostroví. Leží necelých padesát kilometrů severovýchodním směrem od většího a významnějšího Mahé, rozkládá se na ploše 38 km2, a svůj domov zde našlo přes šest a půl tisíce obyvatel. Ti zde na tomto dvanáct kilometrů dlouhém a pět kilometrů širokém ostrově žijí porůznu roztroušeni na několika místech drobnějšího i osídlení.
Díky nim Praslin nepůsobí jako lokalita, jejíž kolorit se odehrává ve vleku jednoho hlavního centra, jehož potřebám byl podřízen život zbytku ostrova. A zároveň ani jako místo, kde by se nově příchozí cítil utopen v moři zeleně a oceánu, který jej obklopuje. Skutečně lidské měřítko je tak jednou z nesporných předností Praslinu, kterou ocení prakticky každý návštěvník Seychel, aniž by ji zároveň vždy uměl pojmenovat.
Rozhlédneme-li se dále po ostrově s úmyslem popsat jeho krajinný ráz tomu, kdo dosud neměl příležitost jej osobně navštívit, pak brzy zjistíme, že stojíme před vskutku nesnadným úkolem. Pro podobně vzhlížející oblasti totiž náš jazyk skýtá pouze armádu klišé a otřepaných příměrů, která spíše než touhu po exotických dálavách vzbuzují naše podezření.
Chcete strávit dovolenou či zájezd jinde? Pak zkuste Chorvatsko (Dalmacie, Istrie) nebo exotiku jménem Maroko.
Zkusme proto pro změnu být co nejvíce věcní: velkou část ostrova pokrývá hustá tropická džungle v podobě, již dnes už důvěrně známe z dobrodružných filmů a knih. Tento tropický les se přitom rozkládá na zvlněných hřbetech mnohdy poměrně vysokých kopců, které se často prudce svažují přímo do moře.
Jeho pobřeží je na ostrově zpravidla tvořeno záplavou jemného zlatavého písku, který nepochybně pomohl Seychelám vydobýt jejich pověst jedněch z nejkouzelnějších míst na Zemi. Samozřejmě především v očích těch, kdož mají slabost pro tropické ráje, milovníkům syrové estetiky sibiřských lesů se tak Praslin velice snadno může zdát přespříliš romantický. Zde máme na mysli zejména okázalé a suverénní kouzlo pláží Anse Georgetto nebo Anse Lazio, kudy obvykle návštěvníci ostrova krátce po svém příjezdu obvykle prochází mlčky a se zatajeným dechem.
Mluvíme-li ovšem o fascinující přírodě na ostrově Praslin, musíme zároveň jedním dechem upozornit na jedno i ve světovém měřítku naprosto unikátní místo, která je již pevnou součástí seznamu světového dědictví UNESCO.
Jde o údolí Valleé de Mai, přírodní rezervaci rozprostírající se na asi dvaceti hektarech hustého lesa. Jejím hlavní lákadlo přitom spočívá zejména ve skutečnosti, že zde můžete najít až pět set let starou vegetaci. Valleé de Mai tak svým rázem na mnoha místech přímo odkazuje k podobě, jíž zdejší příroda měla v době objevení ostrova (ke kterému došlo roku 1499). Celý park nenápadně protíná naučná stezka vedoucí kolem známých vodopádů, k jejímuž zdolání budete potřebovat něco přes hodinu.